TAEDIUM VITAE.

Je mlha. Všecko padá do hlubiny.

Sám zdáš se státi v šedivé té hluši,

a co se kolem míhá, to jsou stíny,

toť jenom schránky vyprchalých duší.

Mdlo v očích, hořko v hrdle. Těžkou hlavu

šíj sotva drží. Není ani síly

se sobě vysmát, proklít tu svou slávu

a celou hloupost, jíž jsme dosud žili.