Táhnout leta přes mou hlavu

Táhnout leta přes mou hlavu

jako k moři toky řek –

Jel jsem do vsi, v níž má matka

prožila svůj dívčí věk.

Lesy šumí, voda běží –

rosu srážím s travičky,

ke stavení, v kterém stála

kolébka mé matičky.

Plní se mi těžká hlava

vzpomínkami z dávných dob –

za horami v řadě hrobů

zmizel již i – matčin hrob.

Jenom její duše čistá

ozářená láskou svou

nepřestala svítiť na mne

jako zlatá hvězda tmou!