TAJEMNÁ SFINX

Sfinx leží u cesty. A sluje: Mors.

Sfinx tajemná a zraků záhadných.

A každý musí projít mimo ni

a v jejím zraku přečíst ortel svůj

a musí luštit její hádanku.

Vše, co se zrodí, jest jí poddáno.

Je Smrtí každému neb Životem.

Kdys před ní stanul Adam s Evou svou

a hledíce v zrak její ztrnulý,

pravili hrdě: Bohy chceme být!

A ona usmála se: Já jsem smrt!

A přišel před ní Kain a pravil zpupně:

Já mezi lidmi prvním musím být!

A ona usmála se: Popel! Prach!

A přišel před ni Jubal s harfou svou

řka: Nesmrtelná bude píseň má.

A Sfinx se usmála: Jak píseň ptáka.

A přisel před ni Alexander Veliký

řka: Mou být musí každá říše světa.

A Sfinx mu řekla: Kromě říše mojí.

A Sardanapal zvolal před ní: Hýřit!

A Sfinx se smála: Děcko! Zhyn a marnost!

A přišel Nero: Bůh jsem nesmrtelný.

A klesl v prach: Co umění mnou zmírá!

Voltaire se před ní postavil a pravil:

Já zničím dílo Krista z Nazareta!

A Sfinx se smála hořce, zádumčivě.

Pak Napoleon: Vždycky zvítězit!

A Sfinx jej zřela bídně prchat z Rusi.

A každý kolem Sfingy projít musí

a zodpovídat její otázky –

o žití věčném za záhadou hvězd.

Jen jeden šel a zodpověděl všechny

a vítěz vyšel z lůna jejího

a řekl nám, co odpovídat máme.

A od té doby Sfinx je zasmušilá,

že nemůže se tolika už smáti. –

Kdo víru má, ten jistě odpoví

a kouzlo Sfingy zlomí tajemné.