TAJEMNÉ ZRAKY.

Rozkošné zraky! Vzpínám k vám ruce!

svítíte snem či ve skutečnosti?

uzdravily jste duši mou chorou;

řekly jste: vstaň! a lehounce vstala.

Dlouho se těžce choulila v smutku,

ale teď celá rozkvetla vůní.

Jako sklo jste ji pronikly žhoucí,

zažehly jste v ní červánky jitra,

nového jitra, skrytého zemi.

Sleduje vás jak somnambul lunu,

vstupuje na vše výšiny lehce,

na vršky křížů stříbrných vížek,

výš a výš, hle, se radostně vznáší.

Paprsky vaše vbodly se do ní

a jsou jí křídla prostřená dálkou,

jako pták na nich vstupuje vzhůru.

Pod ní se v temnu skrčuje země,

despotka život tlumící krutě.

Unikám! Rychle! Dříve než jitro

vykřikne z konce obzoru na ni.

Nechci víc probuzení juž žádné.

Neshasněte mi, rozkošné zraky!