Tajemný květ.

Zas Pánbůh vlaží obilí

průsvitným májovým zlatem,

zas louka bílou loktušku

s květnatým změnila šatem;

zas už se hvozdem prohání

mandelík jásavým křikem,

zas už se jedle do nebe

o stopu zvýšila dříkem.

Všecko se mění napořád:

proudy i stromy i ptáci;

na buku párek pěnkavčí

v jakési pilné je práci;

motýl už kvítí oblétá,

vlaštovky kostelní vížku –

vzhůru! juž beru k potěše

do pole zápisní knížku.

O dceři píseň črtám si;

včela mi oblétá čelo,

bzučí a padá na listy,

nevím, co býti by mělo;

sedla si právě do prostřed

z veršíků ssaje svým retem,

co to? hle, vidí v popěvku

dcerku mou vyrůstat’ květem!