TAJEMSTVÍ

Až do spánku jak řeka podsvětní,

vústila noc, ne hvězdy na vlnách, ne proud, jenž šumí písně,

jen černý mír, jenž zháší sny i světla.

Nad dům i svět i hvězdy vynesla tvou prabytost,

tvé já, tvé pratemno.

Tajemno malé v černé tajemno, jež bez hranic se chvěje,

plyne, tká.

A mžik je hodinou i věčností, kde není času, který

řídí svět, kde není ticha, neboť není zvuku. Vzešlo ráno.

Jak z puklého kalichu

lije se po kapkách, jež vědomím,

poznání jsoucna, bolesti a zmatku.

Kde je to moře, moře nezměrné

a prodlení a bezpečí a jas?

Ve dne je srdce vyvrženou škeblí.

Však naslouchej:

Hle, šumí věčností!