Tajemství Herostrata.

Jsou duše takové. Po zmaru chvátá

jich celá bytost, kde co vidí klíčit,

plát, zářit, v zárodku se musí zničit,

vše zdeptat musí zlověstná jich pata.

Štván takto, lačný Herostrates chvátá

v chrám Diany – zřel příliš krásný tyčit

se do hvězd, nedovedl úžas líčit,

však pochodeň zaň promluvila vzňatá.

Snad bylo mu samému v posled líto,

co učinil v své ctižádosti slepé –

leč skutku hlavní pero bylo skryto.

Pod římsou neušetřil hnízdo ptence,

vše sžehl, co tu plálo velkolepé...

On? – Nikoli! – Jen zloba impotence...