TAJEMSTVÍ LESA

Já bázlivě vše sváděl na ozvěnu,

když za noci jsem pustým lesem šel.

Kdos neslyšně se plížil podél kmenů,

v plášť zahalen, a v rukou dýku měl.

Já sesílil běh. Spánky bušily mi.

Síly jsem neměl, bych se zastavil.

A klesal jsem už pod pohledy zlými,

lesk napuštěných dýk mé oči zkrvavil.

A čekal jsem jen, s které bleskem strany

kůň vyrazí, v svých bocích ostruhu.

Pták vzduchem vznes’ se s křikem, ulekaný,

les celý dal se za mnou do běhu – –