Tajemství Noci.

Tajemství veliké noci,

tajemství života až k hodině smrti,

jak sfinga kamenný, mlčící,

uprostřed pouště dní všedních nehybně stojí.

Miláčku, se mnou pojď do krajin mých,

a do noci černé, jež plna mlh a mraků, zírej,

a naslouchej hlasům, jež vyrostou z hlubin mlčení.

Tisíce odpovědí tušiti dává Noe

na otázku naši: Co bude potom?

Náš východ, osvětlen paprskem lásky,

již zítra snad sešeří smutkem a bolestí.

Vidíme:

Květ lásky, radosti a nadšení,

květ zplození a v dálce... hleď... to hroby jsou!

A slyšíme:

Jásavé zpěvy rozkoše a slávy

a zpěvy bolestné

a zpěvy pohřební.

Ó, Lásko!

Klekáme před Tebou, Velká a Svatá a Věčná,

a pláčem svou modlitbu k Tobě:

„Smiluj se nad námi a dej milovati nás věčně,

a vysvoboď nás od hrobu nenávisti a hrobů hřbitovních.“