TAJEMSTVÍ NOCI.

Noc hvězdná nad vískou dýchá,

ta dříme únavou tichá.

Na nebi světů dav září

s tajemnou unylou tváří.

Luna se do větví shýbá,

s vlnkami řeky se líbá.

Stříbrné v listech tká třásně,

v řece se zrcadlí jasně.

Do chalup vkradlo se snění,

světel juž bledých tam není.

Po stromech vánek jde jemně,

rosou se zmlazuje země.

Tiše klid noci jde s jasem,

pes jenom zaštěká časem.

Do sadů padají stíny,

jedem v nich dýchají blíny.

Netopýr zbloudilý kdesi

svaté kol stišení děsí.

Vzduch letním sycen je chladem,

vůně bdí ve květu mladém.

Spí ves a ticho je všude,

v statku i chaloupce chudé. –

Slyš, tamo kdos tiše sténá –

Ve stínu stodoly žena.

Do klína hlavu svou sklání,

s čela krev utírá dlaní.

Proč nocí chví se tu skrytě? –

V klíně zaplakalo dítě...