TAJEMSTVÍ PODZIMU.

Naslouchal jsem v parku, jak se vítr zdvih’,

kterak šelestilo listí na větvích,

a co šeptaly si v trávě opadané

žluté lístky s květem chrysanthémy zdrané.

Naslouchal jsem dlouho, všechen život stich,

a já jako kdesi ztracen stanul bych,

oblaka jen šedá nekonečnem hnaná

plula, smutná štafáž podzimního rána.

Z trávy, z listí, z květů mlhou navlhlých

pochopení vešlo do myšlének mých

o životě planém v marných nadějích.

Variace písně stará, otřepaná;

ale já v ní toho větrného rána

slyšel pod oblaky snům svým zvonit hrana.