TAJEMSTVÍ SÍLY.

Tak silně je mi za jara,

když slyším vody hřmíti,

a stráň kdy zmladle zahárá

v slunci a v bílém kvítí.

Květ nesu v ruce nachový

s višňovou zkvetlou snětí,

a pouta má i okovy

zlomeny k zemi letí.

Však silněj stokráte mi jest,

když po národu všade

tisíce duší vidím kvést

jak ono jaro mladé.

Tisíce zraků zjasněných

ždát slávu v příštích dějích,

tisíce paží vztyčených,

by bránily, co jejich.

A moci semknout na povel

bloudících miliony,

ó, hned by národ uslyšel

své nejslavnější zvony.

A věčná síla života

by tepnami se lila,

a nuzných srdcí prázdnota

se žárem naplnila.