TAJEMSTVÍ ZEMĚ

Chléb bílý ve monstrance svatozáři

to nebeského Krále skromný byt,

oň nebe se zemí se v touze sváří,

však zvolil mezi námi stan svůj mít.

Nás vykoupil své duše drahou cenou,

jsme jeho slavná trofej vítěze;

až s hrobů kamenné se desky zvednou,

chce s námi slavit triumf posléze.

Až do té chvíle s námi být chce sdílný,

sloup Israelův před námi se nést

a v poušti života chce neomylný

nás bezpečně vést ve bludišti cest.

Chce mannou být nám s nebe sstupující

a pokrmem být pro tajemný Hod;

chce žízni zázračnou být za studnici,

bok skály za pramen být živých vod!

Ó zvoňte zvonky, zvony strmých věží,

i ňader rozhoupaných srdce ples;

ať v cesty jeho lilije mu sněží

a růže purpur prostírají dnes!