Tajemství.

Tam na bílém vrchu státi

Ve zpomínkách sám a sám,

Útěchou mou. – Tam se s máti,

S drahou vlastí obírám.

A tak blouzně dlouho stávám

Ponořen ve lůno snů;

Stíny z hrobů vyvolávám,

Slavné reky dávných dnů.

Do šeré zrak zírá dálky,

Divně střídá barvy sen:

Hojnost v míru, sláva války –

Na noc hanby slávy den.

Tamto vidím hřívnatého

Lva se silně otřásat,

Tu zas muže rekovného

Bídně „s Bohem“ světu dát.