TAJEMSTVÍ.

Jak varhan zvuk má vášeň v tichu zmírá,

po chladných dlaždicích se tiše plazí,

na portál, zpustlý chrám jenž uzavírá,

puklého bronzu těžký výkřik hází.

Plá měsíc v chrám, jak pozdrav z všehomíra,

a kane v resignaci, která mrazí.

Je ticho, které zprošťuje i svírá,

je noc jak Spasitel, jenž nepřichází.

Cos hořkne v šeru jak květ ocúnový,

jak hrozen omočený v bolehlavu,

jak anděl, jenž kles v náruč Satanovi.

A cítím v šeru, jak se zvolna sklání

dvé chladných bílých rukou na mou hlavu,

a slyším trojnásobné zaklepání.