TAJEMSTVÍ

A přec – na břehu země zaslíbené

Snů lidských, v Ráji vyvolených duší

jsme nalezli se noci po probděné

a poušti problouděné. Srdce buší

nám jednou modlitbou a stejnou hudbou...

Přes prostory a časy nespojité

a bolesti, zlou zatížené sudbou,

přes bouří osud útočný a hlučný,

jsme upoutáni v svazek nerozlučný

nesmírnou volností a krásou vyšší,

tak duchovitou a tak nadsmyslnou – –

že srdce – srdce vyslyší a ztiší. – –

A vlnou harmonie, věčnou vlnou

jdem lidsky unášeni svatou hudbou:

v slunci i větru půlnočním, ó – našich plachet hudbou.