Tajemství.

Vy blouznílku, ach jděte, jděte,

vy nejste sám, kdo vším jste si,

že vaše líčko, baronete,

se rdí při jméně komtessy.

To nejdřív, věřte, pozná žena

a pochopí a pocítí,

kdo v sladké touze beze jmena

jí padne růžných do sítí.

A vidí, i když nedívá se,

upřených k sobě očí pal –

a vidí, luzné její kráse

kdo otrokem se náhle stal.

Vždyť ona sama dříve tuší

to tajemství, než je jste řek,

a jistě za ně s celou duší

dá dlouhý, žhoucí polibek.

A že, co prvně vzplála světem

líc krásné ženy nachová,

tak těžko žena svůdným retem

tajemství jaké uchová:

O snílku mladý, v této chvíli

vám srdce bouřně zaplesá

nad tajemstvím, jejž tíše pílí

vám prozradit i komtessa...