TAJEMSTVÍ.

By Hugo Kepka

Nad zoufajícím zástupem jsem plakal,

já byl tak mlád, já musil zoufat s ním.

Já zasténal jsem a s ním krví zalkal

a mučil se hledaným tajemstvím.

A lidé mřeli se silami svými

a pod jhem mřeli se svým zoufalstvím.

Já musil, mlád tak, umírati s nimi

a mučit se hledaným tajemstvím.

Co padlo duší zlomených, a už tlících

a co jich ještě padne v šílenství?

A darmo prosí zástup zoufajících –

hlad má a těžko najít tajemství.