Tajená láska.

V tichém snu odpočívá

Vesnička zvečera,

Měsíček se usmívá

Na vlnky jezera.

A ve kvetoucí stráni

Slavíček libě lká,

A jen po dlouhém lkání

Na chvílku umlká;

Milostnou ale píseň

Hned zase obnoví,

Až všecku svoji tíseň

Ve zpěvu vysloví.

Rozkošnýmiť on hlásky

Jeví své toužení,

Jeví i bol své lásky

Ve truchlivém pění.

O bys věděl, slavíčku,

Že stejně cítíme:

Zaletěl bys, poslíčku,

K okénku dívky mé.

Zasedna na větvinku

Větrem rozhoupanou,

Zbudil bys mou dívčinku,

Spaním opoutanou.

A zpěvem bys roztoužil

To srdečko její,

Bych déle se nesoužil

Přemarnou nadějí.

A však kdybys to věděl,

Teprv by bylo zle!

Jiným bys to pověděl –

Snad i milence své.

Pak by se mohlo státi,

Že, co jsme skrývali,

O tom by snad i ptáci

Na střeše zpívali.