TAJENSTVÍ.

O růže, jakýž je tvůj sen,

Než jaro ústa tvá odkrývá?

Než z hlubokosti prsou tvých

Se první vonný vzduch vylívá?

Rci, slavíku, jakýž tvůj cit,

Než před světem se objevuješ?

Než blaho své i žely své

Všem tvorům hlasně prozpěvuješ?

Mlčíte? Co ve vás žije,

Vzduch nevyzradí ani zpěvy?

Takž citlivá i srdce víc,

Než zhled i ústa zřejmě jeví.

Chvějí se prsa, tvář se rdí,

Tajemná slza v oku hraje;

Ku zemi však se skloní zhled,

Z úst zrádné slovo neodvlaje.

Takž nebe často v mlčení,

Ve roušce skryto popelavé,

Ukrývá zkáznou v sobě bouř

A na dně tmavém blesky žhavé.