Tajný plán „o oko“.
Ňák mi dlouho nejdou, chlapi,
velká žízeň mne již trápí;
nepřijdou snad naposled –
aby to – He, Trojko! Hned!
Ah, tu jsou konečně již!
se srdce mi spadla tíž.
Ah, tu jsi konečně již!
sem se hezky posadiž.
Zde jsem, kamaráde, již!
jakou na srdci máš tíž?
Teďko pozor musím dáti!
Jářku, brachu, sedni sem!
Zde se nemůže nic státi,
jsme tu hezky za větrem!
Co je to zde? To je deka –
by sem netáhlo od dveří
z ulice tak na člověka.
Blahoslavený, kdo věří!
Bratře, tys můj dobrý kamarád;
ty víš, že tě mám od srdce rád!
Vím to, bratře, já tě taky!
Jsme to, jářku, párek ňáký!
Je to, jářku, párek ňáký!
Hleďme, zbytky od večeře!
Hrom – do uzenářské sběře,
den ode dne menší více
jelita i jitrnice!
Holport, brachu – Stará vesta!
tu je také kousek těsta.
Ty jsi věru dobrý kamarád,
za to mám tě jak náleží rád!
Hleďme, hleďme – cúček šnáby!
Ta je od „zelené žáby“!
Hm? Hm! Nezůstaň v ní!
No, no, brachu,
to je ňákého moc strachu!
No víš, já tě znám! Ty špíno,
co pak je to ňáké víno?
Špína – já? hrom na hromnice!
to je slovo do pranice.
Jářku – Trojko! No tak! Ale ne!
Vždy jsme bratří, vždyť jsme krajané!
Pusu!
Mám tě rád! Já tebe taky!
Jsme to, jářku, párek ňáký!
Ale hleďme – toť je akcie!
Jaká? Baubank! Ó, miserie!
A teď vyložím ti tajný plán,
jakýž v hlavě mé je zosnován.
Ven s ním! Poslyš! Slyším – mluv!
koruno všech šibalův!
Teďko musím, jak se sluší,
natáhnout své vzácné uši!
Natáhni již, jak se sluší,
bratře, svoje dlouhé uši!
Pan Merores, šelma ňáký,
na burse též hrál,
vyhrané však stříbrňáky
dobře uschoval.
Bál se krachu podle všeho
prorocký ten pán,
proto do lůna temného
poklad zakopán.
Pro ten poklad si dojíti,
věru vábné dost!
Nač by měl tam dole hníti,
chuďas, na věčnost!
My zaklence vyprostíme
z krutého zajetí,
vždyť též rádi se klaníme
zlatému teleti!
Věru, hezký je to plán,
moudře, moudře zosnován!
Jen aby z nenadání
nesklaplo vám to, páni!
Zbožní co křesťané na služby boží,
zítra si zajdeme do zámku tam;
jestiť tam důstatek drahého zboží,
což může výborně posloužit nám.
Lecos tam najdeme od stříbra, zlata,
hříšným co přepychem kněžským je jen.
Světská kdy nádhera pryč bude vzata,
posvátný chrám bude tím vyčištěn.
Bratrsky k dobrému spojme se činu,
z něhož nám prospěch jen kyne a čest!
Jediná myšlenka leká mne, synu,
pánbůh že všade prý přítomen jest.
Ah, láry fáry! Ne, věř jenom tomu,
pánbůh je všade – Ah, co po tom komu!
Považ jen, věčný pak v pekle ten „rajt“!
pánbůh je všade, věř – A policajt!
Mám vás! Běda! Mám vás! Běda!
Nepustím vás víc!
natropili byste ještě
kousků na tisíc!
Smilování, vzácný pane,
dejte si jen říc'!
Znám již vaše darebnosti,
teďka hýbaj dál,
čeká na vás s toužebností
slavný kriminál!
Ouvej, bratře speciále,
achich, ouvej, ach!
přišel na nás nenadále
také s hůry krach!
Mám vás! Běda! Mám vás! Běda!
Nepustím vás víc,
natropili byste ještě
kousků na tisíc!
Smilování, vzácný pane,
dejte si jen říc'!