TAK BYLO TO...

Tak bylo to už párkrát, tak to bude znova...

A ještě jednou poznáš: síly nestačí...

Duch tolik touží sic... však ruka ocelová

a neznámá tě více ve prach přitlačí...

V těch hořkých minutách krev, již tvé srdce chová,

bys do neznámých lící hodil nejradši

a volal hanlivá, zlá, otrávená slova

ve vzdoru posledním, ne hořkém ve pláči...

A bezmoc snův a slabost chabých perutí,

jež umdlévají rázem v prudčím mávnutí,

bys jednou větou vyřkl nejraději,

v níž chvěla by se žluč i vroucí tepot cév,

cit zkrátka duše té, jež čeká na úsměv

a světlo, barvy, tóny v těžké beznaději...