TAK BYLO VČERA...

Tak za dnem šine se zas nový den,

a jeden druhému je podoben.

Už všecko všednosti jsi hodil s resignací,

jen stesk, jenž zbyl, jen ten se stále vrací.

A někde daleko, devátým za mořem,

tam dětství tvé, jak pohádková zem.

Hovory všední, nuda promenád,

lhostejné tváře – úsměv nad vším snad.

Pak někdy pro změnu snad tebe vzruší žena,

neb stará bolesť se zas ozve probuzena.

Tak bylo včera, tak bude i dnes.

A všednost je jak hladovící pes.