Tak denně chodím na tu stanici,

Tak denně chodím na tu stanici,

vlak údolím se snícím zvolna ztáčí,

tam pod akáty, a kde slavíci

tak sladce pěli, smutek tichý kráčí.

Stín soumrak svívá, chmury na líci,

stesk do mé duše. Zima závoj vláčí

jak těžký rubáš. A noc ze kšticí

jak slzou spící zemi rosou smáčí.

Je smutno tu, a prázdno všude zeje,

a sady ztichly, květu pozbyl stvol,

ni jednu hvězdu nezřím, vítr věje.

Vše ztratilo svůj půvab, slunce záři –

vše, co tu žilo, mrtvé je dnes kol,

je prázdný chrám – prach leží na oltáři.