TAK DIVNĚ NĚJAK.

By Emanuel Lešehrad

Tak divně nějak večer dnes

hlas klekání se ze vsi chvěl.

Já byl jsem smuten, zadumán,

proč, sám jsem říci neuměl.

A žalný vítr občas táh

tak divně olší větvemi.

Sám šel jsem... Měsíc zarudlý

své světlo spouštěl na zemi.

A kdesi vdáli, za vodou

mdlý hoboj lkavý nápěv pěl.

Mně zdálo se, jakoby kdos

se hořce rozplakati měl...