Tak dlouho!

O bože, bože, krásná noc

vzala mně pokoj, vzala sen –

a tisíckrát, ba tisíckrát

byl jsem jí zase ukojen.

O bože, bože, přál bych si

z těch vyšin hvězdou hleděti

a ptát se srdce každého:

ty, srdce lidské, jak je ti?

A z chýše pospíchal bych v chýš

a zářil v tichém lesku svém

tak dlouho, až bych zaniknul,

má vlasti drahá, v lůně tvém. –