Tak jako tenkrát...

Dnes přišla chvilka – drahých veršů pár

mi přinesla, jež vrh’ jsem na papír.

A venku divě hučel větru svár,

a kol mých oken bouřil sněžný vír.

Mně bylo volno; tíha duše v ráz

skanula jemně v těchto veršů řad,

mně bylo jako v prvé lásky čas,

když první polibek byl právě pad’.

A když ta chvilka odcházela v dál,

mně začlo náhle divně teskno být,

já slyšel zas, jak vítr venku vál,

a viděl zas, jak sníh mi v okno vlít’.

A bylo mi, jak v prvé lásky čas

ve starém parku s vlhkým stínem tím –

šla, slíbila, že přijde zítra zas,

já tušil však, že víc jí nespatřím...