Tak jako v lásce krásná Meluzína

Tak jako v lásce krásná Meluzína

u zurčícího sedíš zdroje žití;

tu poutník mimo jde a zrak se nití

a zdiven na svém srdci ruce spíná.

Svou hlavu sklání v hebkost tvého klína

a věčně věkův přál by si tak dlíti,

až zklamání jej stihne vlnobití,

an zděšen zří, že pojednou jsi jiná.

Ty prcháš mu, jej dusná žalost hněte,

mdle o rozumu berlu srdce vzpírá,

leč týl mu tíží spory dlouholeté,

on vrásčit je a líce tvoje kvete.

Zda paže tvá jej posud v lásce svírá?

Zda ruka tvá mu v kadeř hvězdy plete?

Je v pochybách a cestou k pravdě zmírá.