Tak krásná růže na troskách

Tak krásná růže na troskách

jak v tobě nikde nezkvetá,

a ty, můj hrade stařičký,

ty přece nejsi poeta.

Chceš zpívat? – Já ti přenechám

myšlének trochu ku písním;

vždyť mám jich tolik ve srdci,

že všecky ani nevysním.

Jen vyber sobě – v každé z nich

mé touhy ona oblétá –

můj Křivokláte stařičký,

buď ještě nyní poeta!