TAK MÁLO...

Tak málo lásky v životě jsem našla,

ač moje duše láskou celá plála,

za hvězdou šla jsem, dřív, než Zoře vstala,

mou cestou třpytně zakmitla se, zhasla.

Kol v sadech stromy kvetly – krása zašlá!

však než jsem přešla, oblaka se vzňala,

a bouře v korunách se rozhoupala,

květ bílý zlobná ruka na zem střásla.

A jaro přešlo. Podzim v kraj se blíží,

plod zralý svítí, naklání se tíží.

Zda uzrál pro mne? Na jih letí ptáci...

A babí léto na strniště holé

svá vlákna věsí... Tiše leží pole –

a nad ním slunce v oblacích se ztrácí.