Tak mám tebe plnou duši.

Tak mám tebe plnou duši,

že víc nemá svlačec rosy,

když jej ze sna slunce vzruší

z rána padnouc do rákosí;

a má duše stále prosí:

Smiluj se! vždyť lásky v tobě

více, nežli píseň tuší!

Zvon, když rozhoupá se v plese,

nemá v ňadrech tolik zvuků,

a pták písní tolik v lese,

srdce nemá tolik tluků,

jak ty, když svou bílou ruku

na čelo dáš v požehnání,

co se blaha na mne snese!

Jako ve snách stále žiji,

kam jen hnu se, hudbu slyším,

jednu sladkou melodii,

od květin až k hvězdným výším

zvukem prudším a zas tišším!

Věř, dřív neztichne ta píseň,

až svou skráň v tvém klínu skryji.