Tak mám vás rád...

Tak mám vás rád v tom plesném shonu, roji,

vy drobné perličky, vy holoubkové moji;

váš smích ten sladce zvonivý a dětský

hle, s čela mého zahnal chmury všecky,

a smutné myšlénky ty létly s nimi

jak mračna před paprsky slunečními,

a jako pavouk nuda zádumčivá

se na dně duše honem v bázni skrývá.

Jest duše má lastura neozdobná,

již v písku nalezla dlaň vaše drobná,

v niž dechly jste proud trilků jasných plaše;

tak nitro mé teď plní hlasy vaše.

Kdo odolal by vám! jste vítěz sladký,

jsem zase dítětem na klíně matky;

zas vidím v mlhách drahé tahy známé,

ten milý hlas, jenž nikdy neoklame,

jej slyším zníti, jak se v dálce tratí,

dvě oči dojemně se usmívati

a cítím polibky tu na své skráni,

tak křídlo snů se chvěje v tichém vlání,

a kolem z luhů, sadů, strání, nivy

dech vůně čarovný a opojivý,

jak kadidla dým zevšad k nebi vstoupá,

na vlnách její skřivan, hle, se houpá,

ta země zkvétající duše zpěvná;

i modrá lesů hradba je tak zjevná,

že, zdá se, vidím plachých laní oči,

tam blýskají a mizí, když v les skočí;

tak hvězda v noci jasné hned se ztrácí,

hned zakmitne zas, jako když se vrací;

a chaty, jedna výš, ta druhá dole

a všecky jako bílé slípky v kole,

když zrní zobat sběhly se sem z dvorů

zde na těch polích chudých na úhoru,

kde kvetou velké pampelišky zlaté

na mezi, kde se děti baculaté

a růžové vždy válí v měkkém mechu

hned zpívají, hned smějí se v témž dechu,

zrak mají jiskřivý jak kapky rosy,

když v květu vzplane, a jsou vždycky bosy.

A nade vším jak požehnání Páně

se řine slunce zář v les, pole, stráně

a hlahol zvonů se hřbitovních věží;

tam moje mladost hluboko kdes leží.

Ó, mládí ztracené, ó, snové zašlí,

váš květ můj život více neokrášlí;

ať slzí proud se přes něj vroucí leje,

je svadlý juž a více neokřeje. –

Proč mlčíte teď? nač ty strachy skryté?

jen dále bouřete! dnes všechno smíte!

Či ulekly vás slzy ty v mém oku?

nechť nermoutí vás, dál jen v hlučném skoku;

ta radosť vaše všecka – záře světla,

jež v slzách mých se láme, aby zkvetla

hloub v duši mé, v tom chmurném víru

co duha míru!