TAK MĚKKÉHO BÝT SRDCE!

Tak měkkého být srdce, hochu,

jak často byl bys hořce musel lkát,

když po třicet let v rodné vlasti

ti bylo v čirých mlhách bojovat!

Za smíchu rabů bezpáteřných,

jak cizinec šel’s rodnou zemí sám,

svůj prapor Volnosti a Pravdy

nadarmo vytyčuje ku hvězdám!

Tak měkkého být srdce, hochu,

jak často byl bys trpce zaplakal,

když každý drobný tichošlápek

Tvůj čistý štít svou slinou postříkal!

Tvá vlast ti byla mrtvou pouští,

sám’s po ní kráčel v těžkých myšlenkách,

prost naděje na Světla Jasná,

Tvá Volná Píseň umírala v tmách!

Tak měkkého být srdce, hochu,

jak často byl bys musel hořce lkát,

když kdekterý pes v rodné zemi

se na tě vrh, a chtěl tě udolat!