Tak mluví Bileam...

Tak mluví Bileam, Beora syn,

kdy lidu svému zdar a blaho přeje,

jak ty, tkneš patrie kdy pych, býk v šin

z tmy convence tys, z Aegypta on spěje.

Ty, již jej tísnili, zhltil, v prach v šin

zříš mrchy jich za trávu Cypru v děje,

lvem stává se. Kdo podráždí jej v kyn?

Klet, klne ti kdo, žehnán, vděk kdo seje!

Mhy zbaven že, prost prophéta zor, jistí,

sad v pramu břeh vzkveteš, proud jak se šíří,

aloe, cedru kmen jak v háje lesk.

Lós hrozí-li se, Bileame, se v stesk

vrať, přišel’s zkad, Moala věž se smíří.

Však žehnat nepřišel, v terč nenávisti

jak můž být bard či Peoru rek v blesk.