TAK MLUVIL ZARATHUSTRA

Všecko jsme prodali, všecko už,

na stranu čapky, hej, poháry!

jsme už jen součástí ve vlastním,

součástí – s Němci a Maďary.

Organickou jsme to součástí,

za chvilku, jak Bůh dá, dílečkem;

byli jsme národním tělesem,

budeme posledním kolečkem.

Kolečkem, však to se vysadí,

jiným se nahradí mezery;

zas budou cizáci panovat,

ty tam sny Svobody veškery.

Jako když šlehne v tmy paprsek,

jak jsme tu okřáli ve mžiku;

nač na to ještě, eh, vzpomínat,

zlato je kamení, cyniku!

Byli jsme! však jenom na chvíli,

byli jsme! však jenom pro jméno;

z ruky nám žezlo už vypadlo,

dovedem nosit jen břemeno! – –

Všecko jsme prodali, všecko už,

z půl darma, bez cti a zástavy;

jako ta rybička z přísloví:

hnijeme od hlavy – od hlavy!