Tak navždy!?

Tak máme navždy rozjíti se spolu

a na vždycky se máme zapomenout,

ty luzné krásy setřít máme dolů,

jimiž jsem mínil štěstí chrám ti sklenout?

Má mysl jako mladý sokol krouží

nad dobou lásky naší čaroskvoucí,

a přec už marně, věčně marně touží

v tvé srdce sletět druhdy ach tak vroucí.

Nuž popřej, než se rozejdeme věčně,

bych tvoji ruku ještě pojmul jednou

a řekl ti, že vděčným nekonečně

jsem za vše tobě, i tu lásku lednou.

Bůh dej, bys na mne nezpomněla více,

bys v dlouhých nocech nikdy nepoznala,

co po prchlém je štěstí zrosit líce,

co po lásce, jež v srdci zhyne, pálá.

Buď s bohem, praví srdce moje v bolu,

a pak svou lásku tajně v ňadrech skryjem,

vždyť máme věčně rozjíti se spolu,

a žádnou chvílku spolu neprožijem.