TAK NENÍ ČISTÝ DEN, JAK MOH’ BY BÝT

Tak není čistý den, jak moh' by být,

v něm tolik loupeživých kořistníků

se umí zbožnou maskou krýt.

Ty, jenž se neprocházíš polí obzorem,

neslyšíš lesy zpívat za slunečných polední,

nevídáš domy bílé sestupovat v důl,

necítíš oddychovat zem,

když prostírá všem hladovícím stůl,

jak nad východem světelně se dní...

jdeš každého dne pobouřeným zástupem

a slýcháš, to že bídným život nerozdá,

co samolibá zpupnost jistých duší

si na dosah rve rukou nečistou

a s drzým čelem sobě vykrádá.