Tak po jedenácti letech

Tak po jedenácti letech

jsem viděl Tebe dnes znova,

a vyslovit, vyjádřit vděk Tvůj,

jak tenkrát, zas nemám slova.

Ta hloubka něžnosti Tvojí,

jež ztajena v pleti spí bílé,

tak zpila zas duši moji

v té první mladistvé síle!

Říct, že jsi krásná dnes byla,

je málo. Bylas tak svěží

jak ten cit, jedenáct roků

jenž pro Tě v srdci mém leží.

Já cítil západu něhu,

jak zas to duši mou raní...

Ty věčné lilje Tvých sněhů!

Ta bolest – odříkání!