Tak přijals mne, jak v říši svojí král.

Tak přijals mne, jak v říši svojí král.

K duševním hodům v síních bohatých

prostřeno bylo, radost očí tvých

mne vítala. – Vím dobře teď, kde zrál

a jakou cestou k výši spěl tvůj duch.

A nad vše vím, když sladkou hudbou v sluch

tvůj hlas se vznáší nad knih tajemstvím,

že mluví ke mně vytoužený druh.

Historik mluví, filosof tam z knih,

básník i malíř, Krista písmo svaté,

a já se táži, krásou které z nich

tvé myšlenky jsou v této chvíli jaté,

když v náhlé slasti cítím pojednou,

že duch i srdce tvé v mých očích čtou.