Tak přijmu smrt, jak životu jdu vstříc,

Tak přijmu smrt, jak životu jdu vstříc,

s pohledem jasným, srdcem prostým bázně,

do neznáma si cestu zjasňujíc

věčností krásy, konečností strázně.

Zda temno, nebo jas je za oponou,

proč ptát se smrti? Stačí vejít jen!

Jak život smělému byl loukou vonnou,

je smrt mu o ní nekonečný sen.

Ať duch tvůj, holubice, nelení

a s odvahou, jak v život, na smrt shlédne;

vždyť měl-li život zlaté osení,

smrt tajemství má lány nepřehledné.

A poznáním kdo doved život zlatit –

i smrtí může získat jen – ne ztratit!