TAK PŘIŠLA TIŠE...

To dobře vím: zde u mé hlavy stála,

tak přišla tiše, jakby vánek dých’,

zář plná vůně z očí jejích vála

a tajemství se všecka zadívala z nich.

Ó neříkejte, zář že zhasínala

západu tiše na skle oken mých

a že mi jenom přelud na okamžik stkala

ve vlnách třesavých...

Jen v zraky pohleďte mi, plno je tam světla,

jak sladká záplava mi z jejích zornic slétla,

jak tiše zlíbaly mne proudy rozlité –

jen ruku položte si na mé horké čelo,

jak jejím dotekem se teple rozechvělo

...a věřit musíte –