TAK RÁD BYCH NAŠEL...

Tak rád bych našel zapomnění,

až večer klesne v duši tich,

v těch krajích modrých, magických,

jež trhlinou zří v moje snění.

Povadlé růže v sněhu leží!

A ustavičně padá sníh!

Co rozvíjí se v rukou mých

ve sklence vody narcis svěží.

Sním! Anděl letí kolem tiše

a v zracích mých se zrcadlí;

mně zdá se teď, že měsíc mdlý

mi otevírá modré říše...