Tak rád bych, Rýne, tvou nivu pěl jarou,

Tak rád bych, Rýne, tvou nivu pěl jarou,

tak rád tvých, Juane, vášní vír,

tak rád bych se brodil Jordána vodou starou

a tvé zpíval, Hellado, bohy, válek vznět i mír,

tak rád bych zanícen stál nad Niagarou – –

Než pokaždé švihem biče pohnán jsem němý

jak tur ve jho spoutaný zpět,

tam, kde hložím a bodláčím zmořený žloutne květ,

k své rodné zemi.

Ať s ptáčetem lítám, ať v kaluži s žabou,

vždy vášeň svatá vede maně

k ní, k ní ruku mou chabou.

Zvedněte se mnou hlas mladý, bujný,

sepněme dlaně:

Bože, pomiluj ny!