Tak ráda mám je – vědí-li to

Tak ráda mám je – vědí-li to

ty smutné oči, věčně snící?

Ty drahé oči! Je mi líto,

že nesmím jim to nikdy říci...

Čtou moje verše – neuvěří,

co smutku je v těch řádkách skryto!

Sní rozteskněny v řasách šeří –

jak smutno je mi, vědí-li to?

Jak často, any klidně spaly,

mé oči pro ně plakávaly

a líbaly je ve snu dlouze...

Ty drahé oči nevěřící!...

Ach, kéž bych jim to mohla říci,

jak ráda je mám – jednou pouze!