TAK SE UMÍRÁ.

Prolévá mě bolest tvoje,

máti má!

ochuzena o své květy,

bez výkřiku svíráš rety;

v rudých listech stopa boje

jak mě dojímá.

Jako vlna, která lehla

do proudu,

v neznámo se život noří

do prohlubně věčných moří,

odkud jiskra jeho šlehla

tobě do oudů.

Do dálky se zrak tvůj v děse

upírá,

prchající život stihá,

co se mdloba v těle zdvihá,

až pak k srdci prodere se:

tak se umírá!