TAK ŠERO BYLO –

Tak šero bylo mnoho, mnoho dní

a nebem vlály trosky praporů. –

Bez tepla chvíle jsou a zůrodní,

z propastí vzrostou květy nahoru.

Příchodem modra teskno bylo mi.

Plakala duše v slunce požárech,

jako když klenby někdo prolomí,

kam ukrýt’ chtěla utýraná vzdech.

To světlo bylo prudké v dopadu.

Vše zničeno, co v temnu chtělo kvést.

Já nedozpíval svoji balladu

a rozpučelou zlomil ratolest.