TAK STÁLE MARNĚ PLYNE ŽIVOT...

Tak stále marně plyne život, tak stále marně plynou dni,

vše kol tak mrtvé, nudné, všední –

jen moje bolest nevšední...

V tom beznadějném vyhoštění

ze všeho, co se život zve –

co činit srdce? – Kde zde bytost,

jež cenila by zlato tvé?

Kde zlatník, jenž by rozeznával

od pozlátka zde ryzí kov?

Od primitivních pletich, frasí

hodnotu činu, váhu slov?

Jen sobectví kol nízké žije svým ironickým úsměvem,

chytrácky z tebe tyje, mlsá v uspokojení surovém,

a Život-Žena přisvědčuje té nízké, snadné přesile –

Oh, jak je všechno všední, tupé, jak podlé, bídné, špinavé...