Tak u srdce mi...

Tak u srdce mi jako vězni chladno,

jenž v květnu jat a puštěn v prosincový mráz.

Kdy nově žíti není snadno

a umřít ještě nezavolal čas.

Dnes lhostejno mi, zcizeno vše v městě,

jak z dob je nejtvrdšího srdce znám.

Smím v osamělé zachránit se cestě?

Již šťasten tím, že kráčím sám?

Sám ocitám se. Přítomnost co nese?

Sny minulosti pohřbi intimní.

Jak vyšlapával bych si cestu v lese.

Tou dálkou přímo k cíli jde se,

a hrob tam někde najdu v ní.