Tak v dál...

Tak v dál mi prchli zlatí snové,

jež spíjeli mě svojí hrou,

jak duhokřídlí motýlové,

když laškují si s květinou.

Mé vidiny se rozplývají,

co zářilo mi, prchá v stín –

jen krásné tvoje zraky plají

mé duše temných do hlubin.

Mně v noc již sotva hvězda vzplane

a růže pro mě ztrácí krás –

jen slza zbyla mi, jež kane,

jak perla nejdražší s tvých řas.