Tak velemoudře ze záhonu

By Jan Neruda

Tak velemoudře ze záhonu

se růže na mne dívala,

zašeptla leccos z moudrých lidí

a myslím, že i zívala.

„Mé srdéčko, má drahá růže,

o krásná růže, vyber si,

zda žádáš žhoucích políbení

či duchaplných aperçu!“